O pirátství
„Pirátstvím“ označujeme jakékoliv neoprávněné užití autorského díla a ostatních předmětů ochrany podle autorského zákona, který přísluší pouze nositelům práv. Pojem se poprvé v této spojitosti začal používat v souvislosti s tzv. pirátskými rozhlasovými stanicemi (pirate radio), které vysílaly hudební autorská díla z lodí kotvících v mezinárodních vodách, aby se tak vyhnuly povinnostem vyplývajícím z právních předpisů dané země. Označení pirátství se pak postupně začalo používat ve spojení s dalšími útoky na práva duševního vlastnictví, až se nakonec celosvětově ujalo.
Filmy a pirátství
Filmová DVD představují jeden ze způsobu filmové distribuce, kterými se filmy dostávají ke svým divákům a producent a distributoři přitom zhodnocují svou investici a realizují zisk. S distribucí filmů je ale v současnosti bohužel stále častěji spjato filmové pirátství. Žádný film, který vyjde na DVD, neunikne zájmu pirátů. Ti ukradnou stejně tak nejnovější hollywoodský trhák jako film vycházející na levném DVD za čtyřicet korun. Na tomto místě bychom vás rádi pravidelně informovali nejen o tom, co je to pirátství a co za něj hrozí, jaké jsou typy pirátství a jaké konkrétní případy Česká protipirátská unie řešila, ale i něco málo o výrobě a distribuci filmů a proč jim pirátství tak škodí.
„Pirátstvím“ označujeme jakékoliv neoprávněné užití autorského díla a ostatních předmětů ochrany podle autorského zákona, který přísluší pouze nositelům práv. Pojem se poprvé v této spojitosti začal používat v souvislosti s tzv. pirátskými rozhlasovými stanicemi (pirate radio), které vysílaly hudební autorská díla z lodí kotvících v mezinárodních vodách, aby se tak vyhnuly povinnostem vyplývajícím z právních předpisů dané země. Označení pirátství se pak postupně začalo používat ve spojení s dalšími útoky na práva duševního vlastnictví, až se nakonec celosvětově ujalo.
Film přináší pobavení a zábavu, vyvolává emoce a zprostředkovává umění. Pro tvůrce však představuje i velké množství práce a obrovskou investici. Často je třeba vytvořit řadu dekorací a kostýmů, speciálních a digitálních efektů, cestovat po celém světě, platit majitelům pozemků, uhradit spotřebu energie a to vše stojí spoustu peněz. Výrobou filmu stráví desítky až stovky osob týdny, měsíce a občas i roky svého života a všichni tito herci, komparsisti, režiséři, kameramani, maskéři, osvětlovači, zvukaři, klapka i celý zbytek filmového štábu musí za svou práci dostat zaplaceno. Pořádný hollywoodský trhák tak stojí okolo 250 miliónů dolarů a české filmy ze současnosti okolo 30 miliónů korun. Hotový film je pak třeba propagovat, aby se o něm lidé dozvěděli, a náklady na reklamu a marketing také nejsou nízké. Aby mohly vznikat filmy nové, je třeba, aby se vrátily investice za ty již natočené. Pokud bude většina diváků sledovat filmy z pirátských zdrojů, jednoduše nebudou peníze na filmy nové.
Pirátství v Čechách
V České republice se filmové pirátství objevilo již počátkem 90. let 20. století s rozvojem videodistribuce. Kopírování videokazet přestalo být odbojem proti komunismu a začalo být výhodným přivýdělkem různých šmelinářů a podnikavců, a zároveň ekonomickým problémem pro vydavatele filmů. Ti proto již v roce 1991 založili sdružení, které se následně přetransformovalo v Českou protipirátskou unii, neziskové sdružení zastupující vlastníky práv k audiovizuálním dílům. Pirátství v těchto dobách představovaly videokazety s nekvalitními nahrávkami filmů pořízenými v kinech, často s jednohlasně namluvenými dialogy, a samozřejmě kopie vydaných VHS, jejichž kvalita každou další kopií a každým přehráním rapidně klesala. Pirátské videokazety byly nabízeny v inzertním tisku a prodávány na autoburzách, které vyrostly téměř u každého většího města. Pirátství však proniklo i do videopůjčoven, které pronajímaly pirátské videokazety, často umně napodobující originály, nebo nosiče zakoupené v běžných obchodech bez práv k půjčování.
Nákladné a časově náročné nahrávání videokazet postupně nahradila pálená cédéčka, která byla velmi záhy převálcována vítězícím formátem DVD. I ten však v roce 2008 podlehl internetovému pirátství, které je všudypřítomným a globálním problémem dneška působícím miliardové škody. Zatímco v roce 2000 se podařilo snížit míru pirátství až na historických 10%, v současnosti šplhá k 65%. Pirátství se stalo problémem celého audiovizuálního průmyslu a souvisejícího obchodu a služeb, a je jedním z hlavních faktorů postupného zániku videopůjčoven. Masivní porušování autorských práv k audiovizuálním dílům je v současnosti jedním z hlavních faktorů poklesu návratnosti investic vložených do distribuce i výroby filmů. Pirátství je nejen jevem ve společnosti všeobecně rozšířeným, ale také často tolerovaným. Snadnost kopírování vyžadující zpravidla jen jeden klik myší, masivnost rozšíření souborů s nelegálním obsahem i nedostatečná kulturní a společenská výchova vedou veřejnost a především mládež k tomu, že filmy vnímají pouze jako spotřební zábavu a nezamýšlejí se nad tím, že ke vzniku filmu je potřeba nejen úsilí velkého množství specialistů, ale také nemalé investice. Spolu s nízkým právním vědomím a despektem k duševnímu vlastnictví vede pirátství k devalvaci vnímání kinematografie a audiovize jako kulturní hodnoty. Proto je v současné době kladen velký důraz na prevenci a vzdělávání.
Je filmové pirátství vážným problémem?
Český dokumentární cyklus Rozmarná léta českého filmu se ve svém dílu o roku 2006 věnoval i otázce filmového pirátství. Právě v roce 2006 začalo porušování autorských práv více trápit i české filmaře; po pirátském útoku na teenagerský trhák Snowboarďáci se piráti zmocnili i komedie Rafťáci a dalších českých filmů. Česká protipirátská unie na podzim roku spustila osvětovou vzdělávací kampaň Filmy nejsou zadarmo. Příspěvek „Je filmové pirátství vážným problémem?“ z cyklu Rozmarná léta českého filmu můžete zhlédnout zde. Stránky dokumentárního cyklu Rozmarná léta českého filmu na webu České televize najdete zde, bližší informace na stránkách programu ČT24 zde.